Aktuální jsou nájezdy kočovných primitivních Vandalů, potomků těch z 5. století, patrně stejné inteligence a vzdělanostní úrovně, započaté půl roku po smrti bratra, kdy nájezdníkům už nestálo nic v cestě, protože v domě zůstal samotný jen vážně nemocný invalida - jinak by si to nic takového samozejmě nikdo z nich netroufl:

1. 27.10.2017 zedník Petr Krška - o všem vypovídá má karikaturní ilustrace.

2. 2.12.2017 se Petr Krška opět jako předtím se společníkem ing.Jaroslavem Bisem pokusil o další nájezd. Avšak šok z prvního nájezdu byl tak silný, že mne odnaučil mé předchozí bezmezné vstřícnosti a naučil říkat NE, čímž jsem oba velmi překvapila.

3. 4.5.2020 ráno najednou nečekaně někdo zazvonil od brány a byla to paní Renata Ovesná, původně mně vydávaná za soukromou investorku, která pro mne půjčkou zachrání naši rodinnou nemovitost, ale jak se pak ukázalo v té době právě rok součást Help finance - finanční služby s.r.o.. což mne bylo tajeno a nesměla jsem vidět předem smlouvy o půjčce. Když jsem ji odbyla tím, že mám od advokátky zakázáno s ní komunikovat, natož jí otvírat, protože je to velká manipulantka a již několikrát prokazatelná lhářka, tak začala medovým hlasem, že mi jen něco přivezla, tak ať neotvírám, ale přijdu si jen pro to, co mi přivezla. Tak jsem se s chodítkem dohrabala k brance a už se dovnitř hrnuly čtyři osoby - JEZINKA si chtěla jen dva prstíčky ohřát - pohádky všechny motivy znají, stejně tak jako vlka z Červené Karkulky - viz Krška, požírající vše na co přijde a hromadící to ve svém zrůdně olbřímém břichu. Má přirozenost mi prostě nedá, že stále důvěřuji, že lidé mluví pravdu - prostě skálopevně platí pořekadlo "dle sebe soudím tebe" a kdybych vyřkla lež, měla bch pocit, že má právo kdokoliv mne za to zastřelit. A to přestože s lidmi mám již tolik opačných zkušeností - zejména s paní Ovesnou, mistrnou lhářkou, s do detailu propracovanými líčeními lživých skutečností. Ale nic jí nepomůže, jednou se jí to sečte! - Jak mne těmi slovy uklidňuje advokát z jiné mé kauzy typického zlodějského devianta.

Samozřejmě že hned jak se čtyři vetřelci hrnuli k domu, volala jsem napřed advokátku, která mi toto přísně zakázala - tedy jakoukoliv komunikaci či kontakt s protistranou ze soudních sporů, k nimž mi byla soudem určena. Ta nebyla právě na telefonu, tak jsem zavolala 158. Když přijeli dva venkovští policisté, z nichž se projevoval pouze ten tlustý, paní Ovesná se před ním vytasila se šanonem a snažila se mu svým typickým způsobem nalhat, že existuje pravomocné soudní rozhodnutí, že se mám vystěhovat, což všichni samozřejmě víme, že je její typická lež a zde tedy tvrzená nejen mne - kde zkoušela, jestli budu i doma tak zničená a na vše budu přistupovat jako když mne vylákali přes 300 km daleko, aby to docílili, ale dokonce zde byla balamucena i policie - nepředstavitelná drzost!!! - a opět zde netrestaná!!! Místo patřičného postihu měl Venkovský policista takové "inteligentní" poznámky, že i v KN jsou již zapsáni jako vlastníci, což samozřejmě by bylo asi obtížné mu vykládat, že to tak je již od 10.1.2018, ale zda si všiml poznámky spornosti, určující, že běží o vlastnictví soudní kauza a v tu chvíli jsem i zapomněla na druhou poznámku, kterou tam učinil insolvenční správce - že totiž nemovitost byla zapsána do soupisu mé majetkové podstaty v mém insolvenčním řízení a druhá strana si podala své pohledávky k tomuto insolvenčnímu řízení, takže je už dost podivné, že si osobuje zároveň nemovitost a zároveň peníze a NEMUŽE SI VYBRAT!!! Anebo přesněji - ve své chamtivosti chce vše, protože to je jediný životní cíl! Když z podnětu advokátky přijeli dva policisté podruhé, tlustý venkovský policista si změřil pohledem mých 48 kg, ještě umenšených invaliditou a lékařsky od r. 2006 určenou bezmocností, s tím, že nepochybně zvedám běžně dveře z pantů a pak jimi pohazuji, takže jsem výplň ve dveřích úmyslně rozbila. Důkazem mu bylo, že na mne nevidí žádnou krev, že by dveře vyndané z pantů údajným nájemcem našeho domu na mne spadly. Prostě - nejsem debil, který vidí padající dveře a stojí na místě, až na něj spadnou a rozbijí se o něj. A varoval mne, abych už nic dalšího v domě nerozbíjela. Jako bych určitě já tak ničila vynervovanou psychiku svých svěřenců, kteří se vyděšení k smrti krčili za skříní - až do odjezdu všech vetřelců. Poté jsem byla tlustým policistou upozorněna, že to bylo naposledy, co přijeli. Takže příště mám patrně volat FBI, aby si na ně posvítila. Rozbité dveře měly obrovský důsledek - za nimi našla útočiště Kočulinka se svými dvěma dětmi a nyní jsem právě řešila, že je pomalu začnu zvykat na okolí a budu pouštět ven. Takto násilně toto bylo zničeno vetřelci bez civilizace a v domě udělalo rozruch i mezi další maminkou Františkou a jejími čtyřmi dětmi, která měla právě měsíc poté oslavit prvvní rok svého života. Jak všichni byli vyvedeni chování vetřelců z míry, tak se oslavy svých prvních narozenin dožili pouze dva z nich, dva v podstatě v důsledku nájezdu zlínských Avarů již nežijí.

Klíče. Přijela tedy paní Ovesná se svým společníkem a nejspíš také se svým mladistvým synem a pak s dalším mladým člověkem, o němž tvrdili, že to je nájemce, který chce co nejdřív bydlet - policistům vykládali že v ateliéru, jinak jsem ho slyšela říkat, jak se mu líbí bývalý bratrův pokoj a že tam bude mít pracovnu. Tento člověk vyloupl vložky z vrat v plotě a z vchodových dveří do domu a jel nechat udělat další klíče. Ani netuší, že nejsou jediní! Všechny klíče má i tlustý zedník Krška, který je nevrátil ani policii, ani soudu a tvrdí, že je už nemá. Chtělo by to zorganizovat zde jejich setkání, třeba by se vzájemně pobili - všichni chamtiví vše získat pro sebe.

Patrně si dříve všimli, že nejzaplněnější místností je ateliér ve 2. poschodí, proto se vrhli ateliér vyklízet. Veškeré tisíce knih z regálů dali do krabic a jimi zaplnili dům, stejně tak i obrazy všude naštosovali. Zůstaly tam znovu holé regály, tak jak byly v r. 2016, než do nich byly knihy uspořádány.

Rozbitá výplň dveří a psychicky poznamenané kočky a koťata. Údajný nájemce začal velmi intenzivně nosit krabice s věcmi z ateliéru a to zejména do přízemí, kde hned vtrhl do kočičího pokojíku na terasu, kde před osmi měsíci našla útočiště už dost dosavadními zkušenostmi s lidmi vynervovaná Kočulinka i se svými nedávno narozenými dvěma koťaty, které sem složitě převedla, zatímco ostatní to asi venku nepřežily. Tak jsem o ně pečovala v tomto pokojíku, aby si zlepšili nervy a pomalu jsem se chystala, jak je budu také v teple pouštět ven, ale měla jsem z toho trochu obavy, protože zahradu už považovala za svou čtyři Éčka - čtyři Františčina koťata, o měsíc a půl starší, než dva Kočulinčini. A teď tam najednou vtrhl tento neurvalý "člověk" - lze-li to tak nazvat? a na jejich gauč začal vršit krabice a jiné věci a to hlavně za obrovského rozruchu, takže právě snídající Kočulinka, jak se ho lekla, tak rozbila okraj talířku, z nějž jedla. Pak hned otevřeli francouzské dveře na terasu, takže jsem se vylekala, jestli před nimi někam všichni neutekli a protože to tam neznají, tak se neztratili. Ale pak jsem zjistila, že všichni tři byli natlačeni za velkou skříní - a to naprosto celý den až do večera. Obávala jsem se o koťata a jejich maminku, tak jsem se snažila dveře do pokojíku zamknout, stejně tak i o patro výš dveře do své ložnice, kde spala Františka. Ale než jsem od jedněch dveří doběhla ke druhým, tak vždy mnou zamčené dveře byly opět odemčené - byla se mnou hrána jakási velmi drsná a hrubá hra. Až pak když jsem opět přiběhla ke dveřím do pokojíku, tak mně dveře zůstaly v rukách, že byly vyndané z pantů - evidentně, abych je nezamykala. A protože jsem vážně nemocný invalida o hmotnosti 48 kg, dveře jsem neudržela a začaly na mne padat. Což tlustý policista mi pak tvrdil, že si vymýšlím, že na mne nemohly padat, že na sobě nemám žádnou krev - patrně on při své tlouštce by musel čekat, až na něj spadnou a o něj se rozbijí. Kdežto jak mne z popudu jiného středočeského policisty nedávno dělali psychologické texty a došli k IQ, kterého dosahuje 6% populace, tak i k tomu, že mé reakce jsou nadprůměrně rychlé - i při mé nemocnosti a invaliditě. Takže jsem samozřejmě nečekala, až se dveře o mne rozbijí, ale šoupla jsem jejich pohyb stranou, takže dopadly na zem a skleněná výplň se vysypala - bohužel právě při své vážně nemocnosti, invaliditě a hmotnosti 48 kg jsem neměla sílu, abych jejich pádu zabránila. Vše to byly pro kočky obrovské šoky - když hledaly u mne konečně klid a bezpečí a bohužel i k nám pronikly tyto živly zvenčí!!!! Doufám, že naposledy v životě mém i koček!!!!Pak ještě pozdě večer jsem stále nemohla najít jedno z koťat v pokojíku, za skříní už nebylo. Měla jsem obavy, že skutečně uteklo ven a chodila jsem po zahradě a volala jsem ho. Až pak mne napadlo, že také se chodívali schovat do rohu mezi skříň a gauč, což však bylo zcela zabarikádované hromadami krabic a jiného na gauči. Tak na tom jednom konci jsem krabice začala odklízet a skutečně v rohu se tam krčilo vyplašené kotě, které tam tak uvěznili a samo by se odtud nedostalo. Kvůli rozbité výplni ve dveřích jsem pak nemohla pokojík zavřít a náhle tak byla přivozena situace, že se všichni setkali a vzájemně se sebe bojí - jak tři z pokojíku, tak čtyři Éčka. Poté Filomenka Eliška spíš dělala průzkumy po okolí, až na zahradě sestřenice snědla něco otráveného a umřela, aniž by se dožila svého prvního roku. Její bratříčci z toho byli špatní a Eríšek odešel ji kamsi hledat a už se nevrátil. Takže ze čtyř sourozenců jsou najednou dva. Kočulinka a její dcera Lilinka už měly jít na injekci pro oddálení říje, ale jsou tak vynervované, že se nechtějí nechat chytit a dát do přenosky, takže to musím zatím nechat a vystavit tak nebezpečí, že možná budou další koťata - vše kvůli těmto necivilizovaným nájezdníkům! Napřed se prostě musí psychicky dát do pořádku po tom nájezdu nevzdělaných nekulturních arogantních avarských kočovných nájezdníků. Už jsem tehdy hned psala na facebooku, že bych ve své literatuře neměla užívat konkrétních jmen a věcí, že se vše mnou napsané pak stane - tak i Filomenka Eliška se stala kočkovilou, tedy nikoliv přirozenou bytostí a zloději nemovitostí způsobili rozbití skleněné výplně ze všech dveří v domě právě u oněch, jak jsem to i napsala ve své literatuře, když se vloupávali pro dokumenty pro získání nemovitosti. Protože skleněné výplně u interiérových dveří nejsou oproti oknům a venkovním dveřím v přízemí z nerozbitného skla. Možná bych pak měla k těmto dveřím dát rovněž nerozbitné sklo.

Dům zabarikádovaný hromadami krabic - znemožněn pohyb po domě a nevím, kde co je.

Přijeli ještě i ve dvou následujících dnech, přičemž ve středu už byli poněkud vyděšeni z mého zdravotního stavu a posílali mne lehnout si a při odjezdu mne nechali v napjetí, že tak za 14 dní ještě přijedou, aby dokončili. To už mám ale opravdu přísně přikázáno a tentokrát od zahraničních přátel - s kýmkoliv komunikovat a kohokoliv k sobě pouštět. Každý den několikrát telefonicky kontroluji, zda je vše v pořádku a kdybych nesplnila, co jsem jim slíbila, že už nebudu žádnému zločinci poskytovat prostor, už jej všichni měli dost - tak by je moje už opravdu přespřílišná vstřícnost rozzlobila.